sovice, dík, je milé číst, že nejsou všichni dochvilní lidé tak přednasraní (pardon, nemám lepší výraz )

je jasné, že s věkem jsem se naučila sama se sebou pracovat a snažím se zpoždění předcházet... jak už jsem psala, naučila jsem se měřit čas na minuty, vytvářet seznamy úkonů, držet rutinu co nejpřesněji (popravdě i to je oříšek pro chaotika)... srazy s kamarádkami se snažím plánovat tak, aby zapadly do rutiny nebo zjednodušuju tím, že sraz je u mne u práce - ta končí přesně, další čas už pak jsme společně, případně pokud se scházíme ve třech a víc, řekneme si, že ty dvě se sejdou a já za nimi dorazím (znají mne, mají mne rády, vědí, že se snažím )... sraz u někoho buď plánujeme neurčitě (přijedu dopoledne) nebo aspoň v rozmezí hodiny, přičemž já čekám ochotně klidně i před domem... na většinu srazů chodím naopak s velkým předstihem, sama sebe podvádím a určím si sraz o hodinu dřív - opět volím místa, kde se mi hezky čeká a beru si knížku abych se zabavila... no taky se mi stane, že jsem tam na čas - rozuměj o hodinu dřív, a tak si ještě zajdu kouknout vedle do drogérky, do knihkupectví, okouknu formy na bábovky a nakonec dobíhám celá říčná s 5 minutovým zpožděním
úplně nejčastěji na mne čeká vlastní rodina, když jsme každý jinde a já je mám někde nabrat - ale oni s tím počítají, většinou mám ještě nějaké úkoly a pochůzky, takže jsou rádi, že to zařídím já a nemusí oni - no mají mě rádi, já je taky, trochu si ze mne dělávají srandu, ale zvykli si