Celé léto nevím, ale dcera dodnes vzpomíná na jedinou dobu, kdy byla cca od deseti ochotná být u babičky (jinak pouze vařící, před televizi posadivší) - kousek prázdnin nebo víkend, kdy měla pokoj od bratrů, milovaného ale náročného sportu a povinností, celé dny spala, četla nebo seděla před televizí s pravidelným přísunem jídla. Vydržela to teda max 4 dny. Jinak poctivě přemýšlím, ale starší děti měly sport (nejstarší od 16 trávil spoustu času na letišti) a od patnáctin prostřední už jsme táhli tábory, tam byla právě ta prostřední a nejmladší syn. Pak měli na 10 dnů svůj tábor, alespoň týden nějaká dovolená, část prázdnin tady trávili vždycky něčí kamarádi. Většinou máme nějaký prázdninový "projekt" - letos je to výměna kotle, který s sebou nese nějaké další činnosti. Pokud nic z toho nenastalo a my byli v práci, museli se postarat o sebe, psy, kočky a želvy. Jinak synové seděli u PC - a mnoho hodin denně u něj seděl i dnes 33 letý úspěšný vysokoškolák, otec rodiny - v nějakém okamžiku od něj vstal tak, jak já kdysi od knížek - taky jsem byla schopná číst 14 hodin denně. Dcera většinou spíš seděla s knížkou nebo generovala kreativní binec. Já dokážu dodnes "nedělat nic" i několik dní, jen už se mi to dlouho nepodařilo. Naposledy chvíli za covidu.