No, Despi, za mou třídu: ne, u většiny věcí si nepamatuji už 10 minut po, kdo je dárce. Je to totiž zmatek. Tudíž ani neselektuju, kdo nedonesl - a I když vím, tak z toho nic nevyvozuji. Proč taky. U některých rodičů mě mrzelo, že ani nepodají ruku a jdou (po třeba 2 letech, odchod do ZŠ). Zvlášť když bylo děcko třeba náročné, nebo rodiče nároční. Někdy jsem to byla já, kdo je lapal, abychom si aspoň řekli "děkuji za spolupráci a krásné léto, hodně štěstí", protože mi to bylo divné jen tak vyšumět.
Pokud je učitelka blbka, a vztahy upravuje dle dárků, najde si ten problém vždycky.
Pokud děti bazírují na pozornosti, mohly by mít za úkol si to pohlídat a odnést. A malá čokoláda, nebo oříšky, nebo ta svíčka doma vydrží déle. A děti si to buď ohlídají, nebo ne.