Yuki, ve špitále jsem v posledním roce trávila dost času. Na různých odděleních, jak MM putoval. A nikde, fakt NIKDE, se mi nestalo, že na jakýkoli dotaz komukoli, by se mi dostalo odpovědi, že sestra nemá MM v péči. Možná jsem zpočátku neidentifikovala, že mluvím s uklízečkou, mají mundúr skoro stejný, liší se barvou, na různých odděleních je to odlišné. Buď mi pomohl ten, koho jsem požádala, nebo mi někoho poslal. Na JIP, NIP, ARO byly prosklené kóje, do které když jsem vešla, nesměla jsem ji opustit, dokud jsem neodcházela pryč. Pokud jsem něco chtěla, oslovila jsem prvního, koho jsem potkala. Čekat, až přijde doktor, možná bych se za MM ani nedostala. Chtěla jsem mluvit s doktorem, poslali mi ho, chtěla jsem zkusit dát MM domácí polévku, řekla jsem někomu, ten mi poslal kompetentní osobu. Nezjišťovala jsem, kdo má v pácu jídlo, hygienu, rehabilitace..., mluvila jsem s tím, kdo byl poruce, nikomu to nevadilo, že jsem je oslovila v nepatřičném pořadí. Stejné to bylo i na LDN a rehabilitaci.
Když jdu něco vyřizovat, občas se mi stane, že vlezu do špatných dveří. Ještě mi úřednice neřekla, že ona řeší něco jiného, můj problém řešit nebude. Možná to tedy i řekla, ale určitě dodala, že tohle řeší paní XY ve dveřích č.xy.