Vzpomínám, že v devadesátých letech se o Kunderovi mluvilo hodně, protože ho mám z té doby zaregistrovaného v hlavě. Přečteného taky, myslím Žert, Směšné lásky a Nesnesitelná lehkost bytí a líbilo. Dokonce i můj muž, který čte méně než já, si Žert na mé doporučení přečetl a taky se mu "líbil". Líbil je v uvozovkách, protože se nám na hnusném totalitním režimu nic nelíbilo.

Milana Kunderu mám nějak hodně spojeného s pádem komunismu. Podobně jako Havla, Kryla, Kubišovou a spoustou dalších umělců a literátů.
Nemyslím, že by Kundera nebyl v českém literárním povědomí. Žil ve Francii, ale do Čech se vracel, psal pořád, takže kdo chtěl, tak věděl.