O all inclusive ani moc nestojím. Jím ráda, jím všechno a ráda ochutnávám, baví mě si s jídlem "hrát", ale vím, že když tohle provozuju déle než dva dny, už mě to neba. Jsem plná a nechce se mi ani jíst ani se na jídlo koukat. A taky nechci o dovolené přibrat, tělo mi stejně řekne "nežer už ! " Ochutnávání a přežírání mám ráda rozložené do celého roku nebo jen nárazově.
O dovolené mi vlastně vadí máloco. Sice říkám, že bych nejela na dovolenou do horka, autobusem, tam kde jsou lidi, na přeplněné pláže či do nějakého komplexu. Ale pak tam klidně jedu a užiju si to, mám spoustu pěkných zážitků. Vlastně jsem v životě nezažila dovolenou, kdy bych byla nějaká zklamaná či otrávená, ať bylo co bylo.

Jsem zocelena od dětství, kdy se jezdilo do Bulharska či Rumunska lůžkovými vlaky, prázdninami na chatě, kde nebyla voda a elektřina, důchodcovskými autobusovými zájezdy po vlasti i autobusovými poznávacími zájezdy po revoluci, kdy se spalo v příkopu u silnice, mylo na benzince a jedli jsme řízky z domova.
Takže pro mě vlastně není nic černá můra. Snad jen, když nám hodná průvodkyně v autobuse plném prapodivných lidí pustí film "Doktor od jezera hrochů". Ale i to jsem už přežila.

Dovolený jsou fajn - zážitek nemusí být kladný, hlavně když je silný.