ropucho, nevím, jestli je to mnou konkrétně, ale vidím, že třeba pokladní v lidlu mě určitě vnímají, čas od času se třeba zeptá na děti (ráno chodí se mnou, když jdu sama, postřehne to), nebo něco prohodí... stejně jako tu potvrzují i jiní - pokladní si pamatuje, že "lidl plus nemáme, nechceme a možná někdy"
jde totiž už i jen o to, že každý vyzařuje nějakou energii a ta ovlivňuje i druhé... třeba já z 90% nenatrefím na nepříjemnou pokladní, buď jsou vyloženě milé nebo alespoň neutrální, ovšem třeba švagr tvrdí, že z 90% jsou to nepříjemné osoby a sestra to potvrzuje, k němu jsou prostě nepříjemné (a ona raději chodí nakoupit sama, než s ním) - zásadní rozdíl mezi námi je, že já k nim přistupuju rovnou jako k člověku, on jako k podřadné obsluze - nevyvolá konflikt, neřekne nic zlého, vlastně jen pozdraví, ale ta mimika, gestika, to mírné opovržení - je z něj prostě cítit a podle toho na něj reagují a vidím to i třeba v hospodě u obsluhy, jak se ke mně (nebo k manželovi) chová číšník jinak než k němu a to hned od prvních okamžiků...