Já se zase učila věci v domácnosti brzo, když měla mamka klinickou smrt v mých deseti. Takže ten základ praní, vaření,uklízení, žehlení, a od těch dob jsem ,aspon v tom vaření, moc nepokročila
Myslím, že v osmnácti ještě člověk není dospělý , a přístup " najednou vyhodit " je tvrdý. Hlavně dnes, kdy do těch osmnácti je člověk často v tom režimu opečované dítě, a ještě v dvaceti mamky chystají dětem svačiny.
Bývalo to dřív tak, že mladí, dvacetiletí, měli děti. Možná to často bylo tak že skoro děti měly děti. Mí rodiče měli v 23 tři děti ( mě a bratry dvojčata s velkými komplikacemi při porodu i v dalším vývoji, stále nemocné ). Tihle mladí rodiče,s vlastním zdravotními problémy ,si s tím horko těžko poradili jak uměli, a nikdo jim nepomohl .Byli sice zvyklí pracovat od 17-18 let, jak tehdy pro běžnou populaci bylo zvykem. Mělo to ale vliv na celý další vývoj rodiny. Ano, dokázali to, nic jiného jim nezbylo, ale určitě bych to nikomu nedoporučovala.