To je krásný
Chápu.
Já jsem strašně ráda jezdila vesnickým a maloměstským autobusem, když v něm ještě jezdily živý lidi. Jelo se pomalu, krajinou, přírodou a vesničkami. Stavělo se na každý mezi, babičce, paní s nákupem, mamince s kočárkem... Člověk si vyslechl mnoho lidských příběhů, navázal mnoho mezilidských kontaktů. Pěkné to bývalo.
Narvaný meziměstský autobusy už byly horší. Člověku stál někdo na noze, občas někdo omdlel, občas se někdo nevešel, občas někdo tahal za vlasy, dýchala jsem cizí dech, tělo na tělo.... tam těch mezilidskejch kontaktů bylo někdy až moc.