Jojono, to zírám, klobouk dolů, zvládla jsi to skvěle, vím spíš o případech, kdy se rodič smrtelně urazí, na psycholožku napíše stížnost a pokračuje po svém. Jsi dobrá, člověk si málokdy umí sáhnout do svědomí.

Moje teta roky řešila svou dceru, která v pubertě chtěla jít bydlet se svým otcem do chatičky (odmítala servis a zázemí, který jinak její matka poskytovala perfektně). Roky se soudili, dceři bylo 13-17 let, spoustu emocí, slz a scén. Dneska na tu dobu teta vzpomíná, a přiznává, že ji fakt měla pustit, ať si to udělá po svém, v chatičce bez hotové koupelny, pračky, žehličky...