Evidentně blbě, nestíhám, hasím nejdůležitější a přitom si sednu až večer.

Když jdu spát, tak si hezky naplánuji, co je třeba a jak to pěkně stihnout, vše do sebe zapadá jak po másle, dokonce si nechám i čas na odpočinek. A nakonec udělám tak čtvrtinu a odpočinek nestihnu vůbec.
A pak jsou dny, kdy mi vše vychází bezvadně a vidle mi do toho hodí manžel, který potřebuje s něčím pomoc a jsem opět v háji a vše hrnu před sebou.