Pravidla "umisťování" v rehabilitačních zařízeních se neměnila.
Odborný léčebný ústav si sám zhodnotí, jestli je pacient k péči indikovaný, zajímá ho mimo jiné sociální zázemí. Ale především rehabilitační potenciál pacienta. Pokud neměli obsazená lůžka, posunuli si prostě laťku. Pobyt v OLU je většinou omezen na 3-4 týdny a pacient odsud odchází do domácího prostředí, vyjímečně může revizní lékař pacientovy pojišťovny prodloužení pobytu schválit.
Druhá věc jsou rehabilitační lůžka na rehabilitačních odděleních nemocnic. Ani sem se neumisťuje (ten výraz evokuje nějaké dlouhodobé až trvalé řešení). Překládá se z akutního lůžka - třeba z té neurologie. Pozor, pokud maminku přeloží na lůžko následné péče, sem už ji skrze pojišťovnu těžko půjde dostat.
Pak jsou lůžka následné péče, kde je možný delší pobyt. Ale pořád ne víc, než v řádu nižších týdnů, podle zdravotního stavu.
Sama pracuji v tomto typu zařízení. Kromě toho, že se takového pacienta snažím dát "dohromady" po interní stránce, zajistím kontroly CT atd., rozhodnu se, kdy dát zpět např. antikoagulační léčbu, naši RHB pracovníci se zatím snaží udělat maximum v rehabilitaci.
Pokud se daří, pacient je mentálně zdatný a vidím potenciál, snažím se pacienta dostat na ten pobyt do odborného léčebného ústavu - velmi mi vycházejí vstříc v Darkově. Msuím ale říct, že se týká tak jednoho z deseti pacientů - a častěji po úrazech, než po mrtvicích.