Díky Rodino, že se díky tobě (vám) vždy tak hluboce zamyslím ! I nad takovými pitomostmi jako je třeba teploměr. A uvědomila jsem si, že teploměr pro mě znamená uznávanou Autoritu. Když je mi divně a teploměr ukáže, že není, tak mi neni. A když teploměr ukáže třeba 38, tak vím, že mi má být blbě a zalezu.
S mužem rádi vzpomínáme, jak nám jeho mamka, moje tchyně, udělala k jejím osmdesátinám br.salát v míse, ve které si tak ráda matlala mleté syrové kuřecí. A špatně myla nádobí. No a něco se tam pěkně rozmnožilo, protože jsme najednou měli teplotu skoro 40 C. Pěkné to bylo, jinak nám nic nebylo.
Při Covidu měl můj muž taky skoro 40 C , a jinak mu nic nebylo. Ani léky to nesrazily. Já měla 36,5, ale bez čichu.
Jednou mě bolelo břicho a měla jsem hodinu teplotu přes 38. A pak to samé ještě jednou.
Baví mě přemýšlet, co se to asi děje. Zvýšená teplota = něco se děje.

Navíc svoji zvýš.teplotu (horečku) mám ráda, vím, že mi tělo správně funguje a něčemu dává na frak. A můj milovaný teploměr mi to potvrdí.
(Taky jsem ráda honila po bytě ty rtuťový kuličky - jednou)