Kat, souhlasím s tebou v tom, že náš vzdělávací systém není dostatečně pružný a podporující.

A ohledně "kousnutých pubošů"... kdo se probíjí dospíváním složitě, asi by měl mít podporu v tom smyslu, že nevadí, že něco nejde hladce a teď hned, že je klidně možné zvolnit a jít jinudy. Tlak a pocit definitivně zabouchnutých dveří v nácti nebo dvaceti letech je zbytečný. I když ta cesta třeba bude složitější.
Já to na své děti také zkouším, aby šly pokud možno přímo, ale kdybych viděla, že na to opravdu nemají a mělo by je to psychicky ničit, nehrotila bych to.