Měla jsem bleděmodrou se žabičkou, látkovou. Počátek devadesátek.
Nesnášela jsem ji, modrá je klučičí barva.
A měla jsem kožený penál, hnědý, asi kvalitní. Také jsem ho nesnášela, chtěla jsem patrový růžový.
Ale mamka s babičkou nad taškou i penálem achaly a byly nadšené.
Já uronula slzičku, že mám modrou tašku s ropuchou.
Do druhé třídy jsem chtěla jinou, bez ropuchy, zjistila jsem, že jiné jsou ještě ošklivější a vzala ropuchu na milost.

Pak jsem dostal nějakou jinou, ale už si ji nevybavuji, vybavuji si až v páté třídě koženou černou tašku přes jedno rameno, krásnou, ale děsně z toho bolelo rameno, střídala jsem ji s takovým hezkým koženým černým batohem. Stejný styl jsem nosila i na střední. Klidně by šlo oboje nosit i teď.