Liaa, děkuji za tvou zpětnou vazbu, věř mi, že jsem jí věnovala pozornost, že jsem si ohledně své invazivity a toxicity„sáhla do svědomí“ a důkladně zvážila, jestli na tom není zrnko pravdy. Závěr si nechám pro sebe.

Jsem ráda, že jsi mě opravila a jako novinářka (???) jsi uvedla, že systémová soudní pochybení, zkratovitá řešení a „nedotažení“ se dějí cca v polovině souzených kauz. Přijde mi to velmi důležité, předtím jsem to nevěděla. Proto jsem se po tomto pídila a ptala se.

Jelikož jsem ale palice dubová a blíží se modrý superúplněk, dovoluji si ti adresovat ještě jeden (slibuji že poslední) text.

V textech, které oslovují veřejnost (novinové články, publicistika), je důležitá vyváženost. Správný žurnalista dá prostor pro vyjádření oběma stranám, co nejvíce potlačí své osobní sympatie nebo animozitu.

S trochou nadsázky a fantazie lze říct, že i psaná debata na Rodině.cz, jež na internetu zůstane dlouhou dobu, by mohla mít alespoň malý prostor pro odlišný a menšinový postoj. Ačkoli je to „plkací“ a „rozumbradní“ web, může mít na případné čtenáře určitý vliv, názory a témata tu jsou přístupná pro čtení spoustu let. Tento vliv asi není nijak silný, ale zřejmě není ani nulový, jen admin a majitel Rodiny.cz ví, kolik čtenářů ho navštěvuje. Já o tom s prominutím vím prdlajs, jsem jen laik, nicméně tu otázku jsem si prostě položila.

Vyložila jsem zde svůj svou životní filozofii, která vzešla z roční terapie u psycholožky před mnoha lety. Klíčové v té „filozofii“ je, že svět není jen plný nástrah, úkladů, nespravedlnosti, alibismu, naschvalů, zločinu, krystalického zla, násilí, patologií apod. Ve světě je vedle toho negativního účastna i efektivní odborná pomoc, porozumění, spravedlnost, soucit, happy endy, sounáležitost, láska, dobro etc.
Světu nepomůže, když menšinové názory budou odsouzeny jen k zablokování přispěvatele, zadupání a umlčení jeho postoje.

Hýčkat, vypilovávat a pěstit na internetu prostor vyhrazený jen pro škarohlídy a negativisty, není dvakrát rozumné a já při své naivitě v tom prostě nedokážu najít smysl.

Mým menšinově zastoupeným názorem v této debatě bylo vyjádření, že soudnictví není jen většinově neefektivní, že tam jsou i soudci/obhájci/žalobci/advokáti, kteří chtějí pomoci a najít spravedlnost pro oběti trestných činů. Že se to často nepodaří, ale přesto existuje nezanedbatelné úsilí o to, aby tzv.„pískali rovinu“. Že i u policie pracují policisté, kteří dělají dobře svou práci a denodenně zasahují u agresivních událostí a jsou-li včas přivoláni, zabraňují vzniku trestné činnosti. Že i přetížení psychologové a terapeuti navzdory obrovskému převisu hlásících se klientů dovádějí dnes a denně své klienty k úspěchům v terapiích a vracejí je zpátky do života. Že cesta k efektivní pomoci a spravedlnosti bývá někdy zatraceně dlouhá a spletitá, ale existuje.


Nikomu a ničemu myslím nepomůže, když umlčíme všechny osoby, jež poukázaly vedle špatností taky na pozitivní reálie.
Společnosti nijak neprospěje, když budeme kdesi online předstírat, že 99% obviněných ze znásilnění je vinných, ačkoli statistika vypovídá, že 1-8% těchto obvinění je prokazatelně falešných a další procenta by nasbíraly kauzy, jež neskončily prokázáním ne/viny.