Blanče,

myslím, že je to částečně i naší životní zkušeností. Já nezažila rozvod rodičů, ale nemoc a smrt mámy jo, takže to je pro mě něco, co se může stát a je třeba mít to v základu ošetřené svatbou a pojistkou. A jsem rozvedená s celkem příčetným chlapem, takže i s celkem příčetným a řádně placeným výživným.

A mám tak nějak pocit, že nikomu nelze rozumně upřít možnost mít dvě děti. Že by je měla normálně pracující máma být schopná s přídavky a výživným a případně nějakými sociálními dávkami na bydlení uživit. Pokud tedy nechceme čím dál více důchodců živených čím dál menším počtem lidí v produktivním věku.

Ale uznávám, že od tří dětí už mi uvažování, jestli je opravdu uživíme, přijde důležité.