Mě by tedy přišlo mnohem více přirozené že se matka omluví, proberou to a řeknou si upřímně co a jak a pak můžou jít dál a začít znovu (když teda jde o rodiče) než odpouštět někomu kdo přece tak moc neřekl a budu k němu jezdit jen zdvorilostne.
Trochu to na mě působí že ustupovat má ten jemuž bylo ublíženo, ale u mámy bych chtěla víc životní moudrosti než u dcery, která má jen tak odpustit a omluva pro matku je příliš přísná.