Např. děva, kterou jsem vypiplala, od 9 let k nám chodila prakticky denně, učila jsem se s ní, jedla u nás, brala jsem ji na výlety..., na jedné naší oslavě si nabrnkla švagra a žije s ním. Když švagr volal MM, že jsem jí ublížila a že je ze mě zhroucená (při jeho kontrolní návštěvě jsem jim řekla, že se můžou stydět, že vyčítají matce návštěvu nemocného syna, zejména od ní že bych nečekala, že se na mě vykašle). Pak jsem ji potkala, když přijela k rodičům a zeptala se jí, proč švagr rozrušuje MM, jestli opravdu byla tak na tom psychicky špatně. A prý jo. Na to jsem jí řekla, že spíš by jí mělo být blbě ze sebe, že za půl roku mi ani nezavolala, jak se cítím. Následuje přesný přepis rozhovoru (s pozměněným jménem):
X: "Magráto, kdybys ses mě zeptala, proč jsem ti nevolala, tak bych ti to řekla a pak by ses nedivila." (prokládáno hlubokými vzdechy)
Já: "Tak to mě teda zajímá, tak se tě ptám, proč jsi mi nemohla ani zavolat?"
X: "No, víš, ty si vůbec, ale vůbec nedovedeš představit, jak to pro mě bylo hrozně těžké, když jsem tam toho Verence viděla ležet a pořád jsem tam musela vozit jeho mamku." (Prokládáno vzdechy, tam bylo myšleno na ARO, byla tam 3x a má školu na ošetřovatelku.)
Já: "No, to si teda fakt nedovedu představit, jak to pro tebe bylo těžké vidět 3x cizího chlapa. Pro mě to bylo naprosto v pohodě, takže jsem to v poklidu zvládla chodit tam denně, vždyť to je jenom můj manžel a otec mých 3 dětí a jenom mi ve vedlejším boxu před půl rokem na stejných přístrojích umřel taťka."

Opakovaně mi předhazují, jak jsem tvrdá, že oni jsou citliví