já vlastně nevím, jakou má dg. a chápu, že se zhroutila, takže ta moje rada, nechat vlastní hysterii volný průchod, je riskantní

na druhou stranu ale naše děti, čím jsou starší, tím víc je třeba jim připomínat, že rodiče nejsou superorganismy a že i rodiči může všechno přerůst přes hlavu a že i oni se musejí snažit sebrat životní sílu a trochu se zapojit

já si umím představit, že chcíplej kocour je poslední kapka před zhroucením, ale zase celej život je jedna velká zátěž a holt i naše děti musejí přistoupit na to, že kousek ponesou a nezhroutí se a nebude je pořád někdo ofukovat - a to píšu s vědomím, jak je to pro hodně rodičů těžké, protože jsem prototyp kvočny