Nello, díky za založení tématu. Syn je to stejné, jen zatím nemá řeči o smrti a že nechce žít (možná o tom v duchu přemýšlí), ale škola a lidi jsou pro něj problém. Prázdniny byly pohoda, i z důvodu normálního spánku, protože nemusel vstávat v 7, když se mu nedaří rozumně usínat. K psychologovi nechce, psychiatr to samé. Nechce se mnou ani o svých pocitech mluvit. Kdyby se nesesypal před přijímačkami, tak bych to nevěděla, jen bych ty jeho stavy pokládala za projevy puberty. Také se děsím, co bude. Jak zvládne školu.