ten článek je zajímavý, s hodně věcmi z něj souhlasím, ale třeba tohle bych určitě rozporovala: „Z mého pohledu a z mé zkušenosti hraje pozitivní nastavení zcela zásadní roli v jakékoli náročné situaci roli. Protože vždy – a to opravdu, pokud neležíte v kómatu – si vždy můžete vybrat, zda budete oběť nebo tvůrce. I při vážné nemoci se můžete soustředit buď na nemoc a na to, jaký jste chudák, nebo se můžete soustředit na to, aby vám bylo dobře. Nebo aspoň lépe."

po většinu dní se považuju za relativně pozitivního člověka, umím si užívat i drobné okamžiky, abych si navodila pocity štěstí, obecně pracuju sama se sebou v pozitivním módu... jenže když přijdou období temnoty, moc vybírat si nemůžu - v tu chvíli není z čeho, prostě štěstí úplně zmizí a žádné pozitivní naladění se nekoná, soustředit se můžu jedině v módu "přežít", nevidím se ani jako oběť, ani jako tvůrce, ovlivnit nedokážu vůbec nic, jen svou vůli to nevzdat... vlastně ani nedokážu pořád určit, co je spouštěčem temných období a co mě z nich nakonec zase vyvede... poznám, když se blíží, někdy se mi podaří udržet na okraji, ale někdy je to náhle, ze dne na den a už jsem dole...