Radko, diky, ja ji neznala, ted jsem poslechla kousek toho, Co by se měli učit dospělí a přesně! Když jsem neco takového slyšela poprvé někdy ve dvaceti, tak jsem koukala jak blázen, proste kde ze je ten limit mechaniky, necasovosti, predikovatelnoisti, planovatelnosti? ždyť všechno funguje. To přece neva, ze se jedinou realitou stalo prave to, co je ze všeho nejméně realne, totiž naše myšlenky. Letadla létaji a vlaky jezdi, tak o co jde.

A on je to zážitek, když clovek najednou vidi, pres jake brejle se vlastně furt diva. A jak ta skla zkresluji. Ale to myslím předpoklada širší vyklad a ne jen jeden. A je to nekončící proces. Ja to stale jen nechápu.

Videla jsem naky rozhovor s Ilyou Prigoginem, Nobelova cena za zobecněnou termodynamiku. Jedna jeho populární kniha se příznačné jmenuje Dialog s přírodou. A je to o case. A on rika, No fyzika novoveku nezahrnuje cas, víte. Je bez casu, tudiz mrtva. A ten novinář, Co mi to tady vykladate, dyt přece veee se rovna es lomeno te. Rychlost je přece derivace drahy podle casu. Ani nevim, co na to Prigogine, protože je to strašně těžké přimět někoho odstoupit (od vlastního myšlení) a nespadnout pri tom. Prigogina bohužel furt nechápu.