Kdysi začátkem 90. let naše češtinářka zabodovala hláškou: "Žádost může vypadat i tak, že vaši rodiče napíšou Prosím omluvte moji dceru z vyučování, jedeme do Polska nakupovat potraviny." Tenkrát to byl velmi černý humor. Když jsme byli v Polsku, obchody byly totálně prázdné, naši hostitelé byli bohatí, jídla jsme měli dost, protože nakupovali na černém trhu. V masně visely 2 kuřata, po kterých lezly mouchy, jinak tam fakt nebylo nic. Zírali jsme na to, přestože socialistické obchody u nás taky nebyly zrovna oplývající hojností. Silnice byly něco, co jsme si nedovedli představit. Díry jako blázen, plno záplat a výtluků, něco děsivého.
A dnes? Trošku se to obrátilo.