Čumčo, je myslím strašně moc nepokoje a chaosu, určité bezmoci a nespravedlnosti, strachu a dalších a dalších takových věcí kolem nás.
Místo aby šel člověk třeba do přírody, mezi zábavné lidi, místo aby "meditoval", putil si hezkou hudbu, tedy jaksi relaxoval....zas.írá si hlavu dalšími a dalšími informacemi, emocemi druhých, cizími příběhy, představamai všeho možného kolem nás, co tu bude existovat i bez naší přítomnosti. Tedy toho, co není úplně naše.

Mám pocit, že toho obrovského chaosu je tu hrozně moc...určitě se naás všech dotýká, i když nechceme a jakoby se neúčastníme, ale pokud jdeme cíleně a probíráme se v té změti čehosi, asi se umažem docela řádně.

Může tohle mozek člověka zvládnout bez potíží? Možná někdo jo, kdo umí zůstat nad věcí, kdo to pozoruje jako divadelní hru, v okamžiku, kdy to člověka vtáhne, už začíná problém...a pokud se k tomu přidají ještě reálné věci z rodiny a opravdu z blízkého okolí a nabalí se pár dalších přidružených, myslím, že tak nějak zákonitě musí dojít dřív či později ke kolapsu "systému" té osoby.

A aby se tomu kolapsu osoba vyhnula, začne shánět, co zvenščí by mohlo pomoct...takový začarovaný kruh, zvyk, ze kterého je těžké vystoupit...to lze jen vědomě. Pohlídat si to, odklánět pozornost...otáčet se na ty opravdu osobně důležité věci...a tím nějakým způsobem i pak ovlivňovat to vnější dění.

No, to jen taková "úvaha"...určitě jsou ty věci leckdy platné i pro mě - snažím se je určitým způsobem hlídat, i když mnohokrát taky ujedu. Musím si to uvědomit, co dělám a proč...