Přidat odpověď
No, holt je to v nejhorší dobu... Jestli spolu spí od května a ty jsi na to přišla nedávno, tak je to holt v tu fázi nejakutnějšího hormonálního omámení...
Lidi nemyslí a chovají se mnohokrát jako pitomci.
Pokud byl předchozích třeba 20 let fajn a starostlivý táta, tak to jen tak nezmizí. Ona se ta hormonální mlha zvedne...
Není nutné rozvod uspěchat. Kdyby ke mě někdo přišel, že včera vyhodil manžela pro nevěru a dneska chce psát návrh na rozvod, pošlu ho domů (nejsou-li tam nějaké speciální urgentní okolnosti). V akutních emocích se dlouhodobé věci řešit nemají. Myslím, že ani pro děti to není nejlepší příklad (zvlášť, pokud do teď to byl fajn chlap a fajn táta...) - to jako po první "chybě" okamžitě ostrý řez? Nebo "nevěra je pro mě konečná"? Hodila bych se trochu do klidu. Nevěry se dějí, vydržet s někým 30 let ve vztahu se rovná skoro zázraku, hormony zamilovanosti jsou sviňa (a krize středního věku, čemuž asi věk tvého muže odpovídá, taky)... To je skoro, jako bys odstřihla děti za to, že s v pubertě chovají jako puberťáci...
Jinak - pokud to po 27 letech manželství byla první nevěra, tak je to spíš k pogratulování než na nějaké odsuzování a radikalismus. (ale to je můj zcela pragmatický názor vztahového realisty).
Neříkám, že máš za ním jít, že mu odpustíš a vezmeš ho zpátky (on by o to v současné fázi určitě ani nestál), ale přistoupit k tomu realisticky - stává se, hormony, krize středního věku... Počkáme, uvidíme, nastavíme si jinak život...
Vůči dětem - ty přijmou to, co udělají rodiče. Měli byste si spolu sednout a domluvit se, že to oznámíte společně dětem s tím, že jak to bude dál. Konec konců, velké děti budou i osobními účastníky opatrovnického řízení o výživné, takže by měly být informovány velmi podrobně.
Předchozí