emočně husto...
Kdyby s námi byl pořád můj starší syn, už bych tady nebyla. Ani já ani on...
Tihle dva ujdou, ale zas řešíme jiné věci, že

Mám kamarádku, 4 děti. Vždycky jsem jí tak trochu záviděla. Měli takovou ideální rodinku, jak z filmu. Krásnej dům, zahradu, dřevo, krb, knížky, uklizeno, dobrý jídlo. Dětičky taky jak z katalogu a hlavně, přišlo mi, že se k sobě neuvěřitelně
hezky chovají, všichni, večer si spolu zpívali, manžel pořád nosil nějaký malý dárečky, všude milý fotky rodiny , no prostě až kýčovitě krásná milá rodina a vztahy.
Vždycky jsem od ní jezdila s pocitem,že dělám něco špatně, že my nezpíváme, nejsme na sebe vždycky milí, děti křičí, já občas taky...
Pak jsme ji nějakou dobu neviděla a když jsme se opět potkaly, bylo všechno jinak. Zjistila, že manžel ji podvádí, píše o ní hnusný věci, chce od nich odejít. Nakonec to celý dopadlo dost špatně, kamarádka má antidepresiva, děti nezvládají, ty zase blbnou...
Pro mě to byla velká rána. taková krásná rodina...
Člověk si může přát, aby to u něj doma bylo skvělý, ve všem
Ale musí holt počítat s tím,že to spáš úplně takhle nebude.