Tak já mám asi "výhodu" v tom, že jsem v soukromém rodinném životě impulsivní hysterka a kdyby si moji puberťáci dělali ze svého pokoje smetiště, asi by mi ruply nervy a vysypala bych jim tam třeba odpadkový koš s patřičnou scénou. Já teda své puberťáky nechávala víceméně žít, takže moc nepubertili, ale občas jsem do jejich pokoje nakráčela a šlo se uklízet. Což je v určitém věku začalo ponižovat, takže si pořádek celkem udržovali. Něco jsem do určité míry tolerovala - třeba židli plnou oblečení nebo nějaký pořádkový exces.

Ale jinak jsme se tak nějak tolerovali, vzájemně neprudili a nevytáčeli, respektovali své věkové a názorové jinakosti a nikdo nebrečel.