Bordel doma mě sice neskutečně štve. A taky to, že většina toho zůstává na mě. Starší je ráda, když zvládne školní povinnosti, víc už ze sebe sotva něco vymáčkne, tak maximálně pomoct něco málo, když jí přesně řeknu co, občas zvládneme podvečerní procházku nebo si pustit film. Je neskutečně vyčerpaná a super, že aapoň zvládá chodit do školy a připravovat se doma. Co mě ale nejvíc nervuje, když mi nebere telefon. Ví to moc dobře, že mám strach, nedělá to úmyslně, ale stačí, když má třeba zapnuty lux nebo je v koupelně a neslyší. V tu chvíli fakt začínám panikařit. Mladší mě zas štve tím, že je na mě drza a připomíná mi, kde mam všude slabiny a pochybnosti o sobe. No a nepořádek - ten dělá jen doma, všude jinde je vzorná a spořádaná. Drza je ovšem i na ostatní.