Přidat odpověď
Ano, to jsem měla přesně já doma. Úplně mimo ten člověk. Ja z nej byla na prášky. Dvojí tvář. Blázen. Před detmi relativně ok, ale když usnuly, tak co se pak dělo..
Nechtěla jsem ho vyhodit kvůli detem, ale měla jsem. Dnes toho jediného lituji. Že jsem se nechala natlačit do kouta a díky tomu se sesypala. Pár měsíců teroru než se odstehoval.
Opustil koníčky, vyčetl kde co a spoustu lidí odříznul na dlouho. I ti, co mu delali tak trochu křoví to nakonec nedali.
Dnes by letěl ani hadry by si nestihnul vzit. Ty by letely už dopredu. Ale myslela jsem, že nedělat scény bude lepší. A vyhodit ho ze společného bydleni by bylo asi problematicke.
Deti jsme sice uchránili (beru si sobecky větší část zodpovednosti za to, jemu to bylo v tu chvíli jedno), ale moje duševní zdraví to pochroumalo dost.
Nicméně utřepalo se to. Nejak to funguje a s vědomím, že měl totální zatmění a pomalu procitává. Svou chybu by samozřejmě nikdy nepřiznal.
A rodiče tedy byli paf. A to nevedeli všechno. Vlastně nic. Ptali se, jestli v tom je někdo třetí, nebo co se deje. Ale já jim nakonec nic neřekla a on samozřejmě mlčel. Samosebou ho neodřízli, ale myslím, ze tusili a jeho novou paní ještě nikdy neviděli.
Předchozí