Ropucho,
Jako mladí jsme zažili lecos. I tu neveru. Ale ono v partnerském vztahu, kdy něco buduješ a máš deti a dokonce to vypadá, že úspěšně, tak z toho se nedá jen tak oklepat.
Smrt je prostě smrt. Ale když tě nejbližší člověk zklame, je to jiná dimenze "odchodu partnera". Pro tebe ten partner taky "jakoby umřel". Není tu pro tebe. A Kromě důvěry příjdeš na čas o sebevedomí, o pocit bezpečí, o pocit, že věci mají smysl.
A když nekdo zemře, obvykle ti nikdo neřekne, že za to můžeš. Kdežto u rozvodu oblíbené "problém je z 50% díky tobě" mi tedy přišel jako sůl do rány. Nestačí že na mě chlapík naházel špínu v sebeobraně před vlastním srabáctvím. Ještě i někteří mi museli naznačit, že sice s tim jeho rozhodnutím nesouhlasí, ale něco tam přeci muselo být.. Přeci chlap neodejde jen tak.
Měla jsem pocit, že kdyby umřel, všechno by bylo jednodušší.