Babi, přesně, klidně jdu sama do kavárny, vezmu si tam knížku, dám si capuccino a jsem spokojená...a do kina jsem chodila sama ještě za svobodna a jdu klidně i teď, když zrovna kolem sebe nemám nikoho, kdo by ten film taky chtěl vidět. A na procházku, nebo výlet jdu taky klidně sama... Jsem ráda sama, potřebuju to, takže jsem třeba ráda, že mám takovou pracovní dobu, jakou mám - že jsem každý týden 2-3 dopoledne úplně sama doma.
A dneska jsem si tu samotu taky užila - manžel se synem byli pryč, každý jeli jinam a já byla sama doma . Vzala jsem si snídani ven na zahradu, sluníčko svítilo, kolem bylo úplně ticho, jen občas nějaký pták se ozval...četla jsem si, koukala do zeleně...pak jsem udělala něco málo doma a oběd jsem si zase vzala ven...kupodivu dneska celý den nikdo v okolí nesekal trávu, nic neřezal, nikde nekřičely na zahradě děti...bylo to až zvláštní, jaký byl klid. Původně jsem chtěla posekat trávu, ale ten klid kolem byl pomalu posvátný, to se prostě nedalo, pustit sekačku...