Inko, tak to se asi nelíbí nikomu, ale realita bývá taková, že k tomu dřív, nebo později jednou stejně pravděpodobně dojde. Manželově mamince je přes 80 a vidíme, jak už se jí poslední dobou chodí hůř, zlobí ji kolena apod...přitom ještě tak rok dva zpátky chodila cvičit jógu a úplně bez problémů. Manželovi dělají schody trochu problém už teď, zatím to jde, jelikož nahoře máme jenom ložnici a synův pokoj, ale počítám, že časem možná dojde i na to, že uděláme obýváko-ložnici dole.
Kdybychom tehdy nerekonstruovali starší dům, ale stavěli nový, tak bychom asi bývali zvolili přízemní, s nějakým menším sklepem a půdičkou. To mi přijde ideální. Mně se vždycky hrozně líbily patrové domy, ale vlastně stejně celé roky chodíme nahoru akorát spát, přes den jsme dole v obýváku a v kuchyni (a na zahradě), i syn býval tak do 10 let hlavně s námi dole, do pokojíčku chodil v podstatě taky jenom spát a nebo když mu přišel kamarád. A na to, aby člověk přestal zvládat schody, nemusí být ani starý, stačí blbý úraz, nebo něco... A možná není špatné na to myslet dřív, dokud je člověk ještě schopný to nějak zařídit, než když se pak najednou něco stane a musí se to řešit za pochodu...