Jezdí tak už spoustu let. Prostřídají se. Evidentně to nikomu nevadí, děti mají zážitek a učitelky taky.
Jezdí dva turnusy, první a druhý stupeň. Děti si vždy přejí aby byly v prvním turnusu, protože ta druhá skupina má plné kadiboudy.
Musí k chatě dojít pěšky kolem sjezdovky, celkem krkolomná cesta, zavazadla vyveze rolba. Ale zas to má výhodu vleků hned u dveří.
Je to vtipné, ale funguje jim to už mnoho let.
Asi to bude i tím, že jsme malá venkovská základka malotřídky, různě pospojované třídy, všichni se známe, všichni jsme nějak příbuzní. Na velké škole si to uplně představit neumím.