Agatho, moc mě to mrzí. Moc přeju, abyste to daly. Jaké vidí teď řešení? Je to zázrak, že může pomoci jen popovídání si. Někteří asi fakt mají dar nebo je to o tom, že si pacient a terapeut sednou? Mě děsí, že medikace nepomáhá. Co když ji náš syn bude potřebovat taky, a co když mu taky nebude pomáhat? Teď je "v klidu", když nechodí do školy. Jenže doma být pořád nemůže. Zítra jdeme za ředitelem řešit jeho odchod ze školy. A mám pro něj dva termíny ke 2 různým psychiatričkám. Jeden na konci října a jeden na začátku ledna. Asi by mu víc seděl chlap, ale jsem ráda i za toto. U nás ve městě je psychiatr pro dospělé, který byl ochotný pomáhat i 16 a 17 letým. Ale dostal za to pokutu od pojišťoven, tak už bere jen striktně od 18. Nechápu tu politiku, psychiatrů pro všechny, dospělé i děti, je nedostatek, ale místo abychom odměnili ty, co vychází vstříc, tak je pokutujeme.