babi, já nevěděla, že "jsem pyšná, že žiju
" je tento druh výpovědi
a pak už přišly přívlastky (povýšenecká, blazeovaná, namistrovaná...)
já dobře vím, jaké to je "je pro mě těžké vůbec žít", už jsem tu popisovala, jak jsem formulovala dopis dětem na rozloučení, pamatuješ? Nikdy bych si z takového rozpoložení nedělala prču.
Když mi bylo fakt zle, a už to trvalo hodně dlouho, večer jsem se učila napočítat drobnosti, které ten den nebyly na pytel
"Drobné momentky jako třeba: /63ta růže na loubí letos rozkvetla obzvlášť dobře, takže tentokrát jsem se s prořezem nesekla a udělala ho dobře - pochvala"
"Jsem momentálně absolutně nevýkonná, až ostudně
, ale ta vyjmenovaná slova jsem dceři asi vysvětlila dobře, protože to začala v dú užívat dobře, najednou skoro nechybuje - pochvala"
Člověk je ve špatném období nastavený tak, aby selektivně neviděl drobná pozitiva, aspoň já jo. Odborník mě vedl tak, abych vnímala obojí - špatné i dobré
I kdyby to byly úplné drobnosti. Aspoň tři zvědomená pozitiva za den - i kdyby to bylo jenom to, že západ slunce měl dneska krásnou zvláštní barvu...