Přidat odpověď
Tak rozlišení potřebných od nepotřebných je ale minimálně zčásti organizační záležitost, která by se dala do určité míry vyřešit aniž by tím ztrácel čas doktor.
Když jdu s potomkem na pohotovost u nás do dětské nemocnice, tak se mne ze všeho nejdřív ženská u registrace ptá, s čím jdeme, a podle toho nás pošle do konkrétní ambulance. Neříkejte mi, že by to nemohl někdo třídit tak, aby se lidi a třískou nebo rýmičkou vůbec k doktorovi nedostali.
To samé s administrativou. Sakra nedává smysl, aby doktor trávil polovinu pracovní doby klikáním na počítači, když asi značnou část z toho může udělat administrativní pracovník.
Já jako pacient ze srdce přeju lékařům, aby měli slušnou pracovní dobu, férové ohodnocení a minimum zbytečné práce, ale doprčic já s tím nic neudělám. To jsou organizační věci, které musí vedení těch nemocnic a vrchnost řešit, vždyť plno z nich původně doktoři jsou. Ale furt se jede postaru a vrcholem debaty je, jestli mít poplatky za pohotovost, to ale systémový problém nevyřeší. Systémový problém je, že je vůbec přípustné, aby v otrokářském režimu zneužívajícím altruismu doktoři dělali na svém pracovišti na dohodu na 200 Kč/hod, potažmo z velké části administrativní práce, které jim vůbec nepřísluší a které by místo nich mohla, dokonce možná za menší peníze, dělat jiná pracovní síla. Systémový problém je, že změna je sprosté slovo a na hodně pracovištích se zarytě drží neefektivních struktur a postupů při organizaci práce a pracoviště. Systémový problém je, že člověka s třískou vůbec doktoři řeší. Tohle se k nim vůbec nemá dostat a poplatky nejsou jedinou cestou, jak to řešit.
Předchozí