Ještě k dětem kuřáků, co na cigára mají, ale na divadlo či oběd pro dítě ne:

Zdaleka ne všichni jsou takoví padouši. Mám co do činění s dotovanými obědy pro děti ze znevýhodněného prostředí. Někteří jsou slušní, byť chudí, obědy zdarma uvítají, chovají se normálně a neodmítají ani jinou pomoc (různou asistenci, pomoc pro děti s úkoly), poděkují a nekouří buď vůbec, nebo jen přiměřeně (na místech k tomu určených a jejich děti nesmrdí ve škole kouřem).

Pak jsou tací, kdo fakt nezvládají finančně, zdravotně (často to bývá provázané), vlastně ani intelektuálně. Ale i tak mají tendenci pro své děti udělat maximum, co zvládnou. Zrovna dnes jedni rodiče, kteří dostali přidělené obědy zdarma, poprvé přihlásili dítě na kroužek (cca v ceně stravného za jeden měsíc). Mám z toho strašnou radost!

No a pak jsou takoví, kteří mi div nevynadají, že chci, aby se přišli podepsat (byť jim to ušetří jeden plat za rok), zapalují si jedno cigáro od druhého, jsou drzí, ani pro nadějné dítě nehnou prstem a ještě remcají, když je akce zadarmo, protože oni taky do divadla nechodili a žijou (například musí přijít o čtvrt hodiny dřív, nebo jejich dítě žádá slušné a čisté oblečení, protože kamarádi budou mít taky šaty nebo košili).

Ale těch posledních je fakt málo, u nás tak 15–25 procent.