Vážný, je mi to moc líto. Doufám, že to dobře zvládneš psychicky. Zkusila bych to pojmout jako rekonvalescenci. Pokusit se dát dohromady aspoň trochu. A jak ti tu píší jiní, je třeba dětem říct, že teď tu pomoc potřebují máma a táta. Vím, že máte hodně silnou "pupeční šňůru" - obě děti vyžadovaly hodně moc péče a lásky a extra velkou porci času a nervů. Jenže už jsou dost velcí. Pokud se vy trochu nezmátoříte - hlavně ty jako živitel - nebudete schopní v budoucnu pomáhat, spolupracovat.