Měli jsme kliku, že mamka (babička) se narodila 1946 a vyprávěla příběhy od svého dědy a táty. Cca od 1914. A protože žili v Německu, tak zažili za první republiky komunistický puč, hyperinflaci, i nástup Hitlera. Pak museli uprchnout zpět do Čech.

A prababička (mámina mamka) měla spoustu příběhů z protektorátu, z podpory židovských příbuzných v Terezíně, koncentrák jako trest za odboj pradědy, naštěstí až 1944, babička v Luftschutzu a pak na velitelství Bartoš pražského povstání. Mámu mamky zachránil rozbitý kočárek. SS-man je nechal ve sklepě, když upadlo kolečko. Pak utekli přes sklepy až k Vlasovcům, kteří jim dali najíst a napít a ošetřili je.

Združstevnění a sebeznárodnění prastrejdy komunisty. Vystoupení dědy z KSČ po vraždě Jana Masaryka. A pak věznění pradědy StB, kterému jeho židovský zaměstnanec, kterého poslal do ciziny, přivezl z GB libry na přilepšenou. Naštěstí se přimluvil ten komunista a tak dostal v 70 letech jenom podmínku. Byly už 60.léta. Mamka a 60.léta, divoké fotky děvčat na Hollarce. Tancovala v klubu s Havlem, ale nelíbil se jí. Okupace. Vysočanský sjezd. Malování plakátů a studentská stávka. Zmlácení od Lidových milicí v roce 1969. Táta vyloučený ze strany a vyhozený z tajemnického bytu (byl místním dubčekovským tajemníkem) s těhotnou mamkou a já uvnitř. Bydlení v 5 lidech v 1+1. A tady už následují moje příběhy...

Příběhů by bylo dost, ale jen syn je rád poslouchal, dcera to nenáviděla. Syn pak vyhrál dějepisnou olympiádu v Praze a byli myslím do 3. místa v republice s týmem gymplu právě s tématy první republika, druhá republika a okupace. Dcera babičku neměla ráda. Protože upřednostňovala syna.

Dcera měla velký problém pochopit pro Bc. práci a státnice z mediálních studií detaily těchto dějin.