Taky to tak je, že nás dcera od toho vyhazuje. Jednak nechce abychom ji do toho kecali, jednak to fakt chce sama.

Akorát totéž dělal celou dobu syn, pořád mu vadilo, že se snažíme, byť po vlastní ose zajistit aspoň bydlení pro babičku s dědou a pro nás, abychom nemuseli zpět do Prahy. Že mu tím komplikujeme potenciální změny atd.

No a nakonec se to vše sesypalo, zjistilo se, že nejsou lednice na jídlo na té zahradě atd. atd. právě proto, že to byla nízkorozpočtová svatba. Takže nakonec se to skvěle vyřešilo přes naší rezervaci v blízkém hotelu, přes moje nákupy, atd. (Manželce jsem k hrůze zmrazil sýrové rolády suchým ledem :) . Do brzkého rána jsem je rozmražoval.) V objektu měl nakonec i syn se 4 kamarády, co mu trochu pomohli s navážením rozlučku. A druhý den tam spala babička s dědou a my je hlídali, aby nemuseli domů.

Akorát prostě byla určitá skupina lidí, co tam musela být, aby s námi a s nimi apod. nepřestalo mluvit příbuzenstvo, jiná skupina, kterou by tam fakt chtěli a dohormady to bylo najednou dost lidí. Mají spoustu přátel.

No a já mám v sobě tento otisk nouzového stavu. Já většinou funguju i v práci jako hasič. (Jeden ze šéfů nenáviděl, že když nastal problém, rozzářily se mi očíčka...) Ale pak musím mít klídek.