nikdy jsem moc šperky od muže nedostávala a časem jsem si na to začala stěžovat, že je to pěkný dárek. Zpětně mě nejvíc mrzí, že nemám žádný symbolický za děti. Ani za jednu z dcer jsem šperk nedostala. Zásnubní a snubní prsten nepočítám.

Časem se mi pak pár věcí od manžela sešlo - jedny náušnice k výročí, jeden řetízek se srdíčkem narozeniny a jeden prstýnek Vánoce.

Nejvíc si ale cením prstýnku od mladší dcery - koupila mi ve svých devíti letech za poměrně velké peníze (ze své kasičky) zlatý prstýnek - měla jsem hodně náročné období v práci vlivem špatného šéfa a ona mi jen tak se slovy "abych měla radost a šéf mě tak netrápil" koupila prstýnek, abych byla veselejší a ne tak utrápená. Bulela jsem jak želva, i teď když si vzpomenu mám slzy v očích. šperk ve správný okamžik může být vzpomínkou na celý život