Já mám ráda, když děcka blbnou aspoň kreativně.
Jedna žačka projevila svou kreativitu při nadávání: "Ty jsi ale anakunda!" Dělala jsem, že jsem to neslyšela a zdrhala vyprsknout smíchy na WC. Dlužno říci, že to bylo takové to kamarádské pošťuchování a žačka není žádná obhroublice sprostá.
Jeden šesťák při výběru zvířat na kreslení ZOO se opakovaně domáhal anakundy, myslela jsem, že si ze mě dělá srandu, a nereagovala. Spolužáci se kroutili jak anakondy zadržovaným smíchem. Když to řekl asi po desáté, řekla jsem mu, že opakovaný vtip přestává být vtipem. Vyvalil oči, jaký vtip myslím. Tak jsem mu řekla, ať si jde přečíst název toho hada. Chudák zrudl jako rajče, málem to s ním seklo.