Ennywan,
na tom, že se dítě cítí doma v bezpečí není nic patologického. Ano, je potřeba ho jemně vystrkovat do světa, ale škola je pro některé jedince prostě moc silný kafe.
Dále - momentálně bych fakt neřešila "co z něj bude" a jestli "vychovám flákače" - momentálně je nejdůležitější, aby přežil. Viz. co píše Len.... on potřebuje cítit ve vás oporu, máte to dobré, když se cítí bezpečně doma. A všechno ostatní je řešitelné "potom" - školy se dají dodělat i v dospělosti... potřebuje čas.... některé děti začnou chodit v devíti měsících, některé v roce a půl... zrovna tak jsou děti, které zvládají školu a vylétání z hnízda v patnácti šestnácti - a jsou děti které jsou na to zralé později. Dejte mu ten čas, kašli na všechny rady - a udělej pro svoje dítě to nejlepší, co v ten moment potřebuje. Kašli na výhledy do budoucnosti - máte problém TEĎ a musíte ho řešit teď, s ohledem na to, co se se synem děje teď.