Sedmi, když na to tak často myslíš, tak to moc nespí, řekla bych. Není to zahojené časem, ani za tím není tlustá čára, není to zapomenuto... S tím bych přecijen zkusila něco udělat.
Já tedy na minulost, různé mnohé konkrétní okamžiky také myslím často, ať pozitivní či negativní či neutrální - minulost je stálá součást mé přítomnosti, připadám si jako člověk současně tím, co jsem dělala a prožívala dříve stejně jako co dělám a prožívám teď a budu v budoucnosti - to všechno jsem já, a nepotřebuji - nechci něco z toho zapomenout, nevidět, nepředpokládat... ale není to tak, že by se mi jedna věc vybavovala pořád dokola a myslela jsem na to, jak moc to ovlivnilo můj život. Neobtěžuje tě to?