Přidat odpověď
Huso,
já myslím, že součástí toho smíření je i to, že člověk odpustí sám sobě - že si probere tu situaci a zváží, jestli on sám mohl udělat něco jinak - a obvykle zjistí, že prostě v té životní fázi atd. byl nějakým způsobem nastavený / naladěný, měl určité informace - a prostě se choval v souladu se svým vědomím a svědomím jak nejlépe uměl... - a v podstatě neměl jinou cestu. A sice po bitvě je každý generálem, ale v okamžiku, kdy se to děje, tak člověk nemá ten rozhled a nadhled, co má pak zpětně.
Fackování (i virtuální) bývalého mi přijde jako nekonstruktivní - člověk si tím "zašpiní vlastní karmu" - právě ten pocit, že sám udělal to nejlepší a v souladu se svým vědomím a svědomím.
To, že se ten druhý zachoval nefér, nečestně, zbaběle - prostě špatně - to není MŮJ problém. To je JEHO problém. A on si s tím bude žít do konce života - já s tím žít nemusím.
Předchozí