Bouřko, učím na malé škole, máme ani ne 250 dětí, takže je znám, zvlášť ty problémové všechny

a opravdu je rozdíl mezi dětmi s ADHD, kde se rodiče snaží, kde vzájemně spolupracují, spolupracují se školou a to dítě se nějak posouvá a učí se zvládat situace
a mezi dětmi, který nemají hranice

nedávno jsem měla nějaké jednání s maminkou, přišla se dvěma dětmi, jedno bylo asi tříletá holčička, druhé byl sedmiletý kluk. Doma mají ještě dvě pubertální holky.
Neviděla jsem je poprvé, takže to nebyl jediný dojem, ale bohužel opakovaný.

Té malé holčičce řekla, co má dělat a ona to udělala (svlíknout bundu, sednout a nemluvit)

a ten kluk dostal stejný pokyn. Neudělal nic z toho, naopak mluvil, ignoroval, že mluvíme spolu, hrabal se mi ve věcech, nereagoval na maminku vůbec, na mě málo. Ten kluk nemá žádný adhd, jen je to polobůh. Ano, dalo by se říct, že je takto vychovaný.
Toto dítě je ve třídě mezi dalšími stejně starými, kteří pracují, víceméně poslechnou a dělají, co mají, tento kluk nedělá nic. On totiž nikdy nic nemusel, tak proč by to měl měnit zrovna ve škole.

mám zkušenost s dětmi s adhd, s dětmi s pas, to je něco jinýho

nemám nic proti označení "nevychovaný" ve smyslu "tento druh přístupu rodičů nesouzní s většinou"