Přidat odpověď
77krásko, souhlasím, ta závěrečná scéna, kdy Scarlett běží domů po smrti Melanie a vyznává se Rhettovi (zcela otupělému a rezignovanému) je úchvatná - jak tohle MM dokázala? Gradovat ten příběh tak dlouho a dotáhnout ho k tak moudrému, lidskému konci? Rhett tam říká silné, pravdivé věci. V něčem je i překvapen, že Scarlett křivdil, že to předpokládal horší. Ale i to je mu už jedno, když to Scarlett osvětlí.
Žádný patos, bravurní míjení se dvou lidí, spousta bolesti - ale fakt bez patosu, žádná velká gesta ze strany autorky. A oba hrdinové se vrací domů, nabrat síly...
Předchozí