77, vtipné je, že za tím byla tradice, která v socialistické ekonomice vlastně neměla opodstatnění (až na socialistickou zálibu v centralizaci, samozřejmě).

"Knižní čtvrtky byly mezi lidmi neodmyslitelně spojeny zejména se sedmdesátými a osmdesátými lety. Původně však vůbec nešlo o fenomén socialistický. Požadavek jednotného expedičního dne se zrodil už na konci 19. století, zejména z podnětů pražských knihkupců, aby se zajistily rovné prodejní podmínky. Za expedici bylo odpovědné Obchodní družstvo českých knihkupců, které sídlilo ve Vězeňské ulici v Praze. Nakladatelé sem měli povinnost přivézt svou produkci do středy do 18 hodin. Každý knihkupec zde měl svoji kóji, do níž mu bylo zboží uloženo. Večer se pak zabalilo a v noci balíkovou poštou rozesílalo na jednotlivá distribuční místa. V socialistických podmínkách však tento způsob ztratil svoje opodstatnění, neboť vše patřilo jednomu národnímu podniku. Otázka konkurence tím padla, nicméně jednotný expediční den se uchoval a nabyl podoby kulturního rituálu s dráždivou příchutí lovu na atraktivní knihy."