já měla v tomhle na tchýni štěstí, nikdy moc ráda nevařila, takže podle toho to vypadalo nikdy jsem od muže neslyšela vyčítavé "to moje maminka mi vařila..." stejně tak nikdy tchýně nepohrdla mnou uvařeným jídlem, naopak se obvykle rozplývala, že "teda, to je ale fakt dobrý" pro mne je to nepochopitelné, moc ráda vždycky jedla, uměla vždycky ocenit dobré jídlo, ale sama prostě vařila dost nic moc (nedochucené, plané, nijaké)
dneska je jí téměř jedno co jí, ale stejně ji vždycky potěší dovezené jídlo, ráda chodí i do hospody na obědy, ale když jsem navrhla, že by si mohla nechat obědy vozit, urazila se, že to je jen pro staré lidi (je jí 80)
na druhou stranu musím uznat, že tak dobře jako babička, táta nebo starší sestra, holt neuvařím... oni si podle mne nesou nějaký speciální gen, schopnost kombinovat chutě, dotahovat jídlo k takové té špičce... babička a sestra navíc vždycky uměly dělat i krásné jídlo, takové ty drobnosti, co z chlebíčku udělají CHLEBÍČEK, ze zákusku ZÁKUSEK